Co nám brání být k sobě laskavější?

Publikováno
Sebelítost, sobectví, požitkářství nebo sebestřednost. Takové mylné asociace se v průběhu let nabalily na sebelaskavost a teď je pro nás někdy opravdu těžké se jich zbavit. Mnoho lidí v naší kultuře si k myšlence laskavého postoje k vlastnímu já vypěstovalo pochybnosti. Dost často proto, že vlastně neví, co si pod ní představit a jak ji v reálu praktikovat. Takže, co si pod ní představit a jak ji v reálu praktikovat?

Laskavost je skvělá věc. Pojí se s vlastnostmi typu vlídnost, pochopení, empatie, něha. Zvláštní je, že zatímco k druhým lidem se takto umíme chovat a leckdy bychom si ani jiné jednání nedovolili, v sebelaskavosti už často tápeme. Neumíme, nechceme, vidíme v ní slabost a sobectví. Jsme schopni se sebou jednat opravdu ošklivým způsobem a skoro to vypadá, že pokud se nepotrestáme a neobviníme, nemáme právo se posunout v životě dál. Něco se pokazilo, selhali jsme a nezasloužíme si být šťastní. 

Zní to absurdně! A přesto se to děje. Přestože existuje poměrně „jednoduchý“ nástroj, jak dosáhnout větší životní spokojenosti. Tedy sebelaskavost. Dneska už potvrzuje celá řada výzkumů, že přátelský vztah k sobě samé(mu) hraje zásadní roli při rozvíjení emocionální pohody. Pomůže nám vyhnout se takovým „radostem“, jako je sebeodsuzování s jeho následky v podobě depresí, stresu, strachu a úzkostí. Namísto toho nám dopřeje blahodárnější přístup k sobě, druhým lidem a životu obecně. 

Co na to sebelaskavé mýty?

Nutí vás například k sebelítostným stavům. Sebelítost je totiž jedním ze silných omylů, se kterými se sebelaskavost spojuje. Přitom je to přesně naopak. Se sebelaskavým přístupem se přestanete konečně litovat, zoufat nad nepřízní osudu a svou ustavičnou smůlou. Naučíte se přijmout všechna životní negativa s vřelou laskavostí, prožijete je a přijmete s větším nadhledem. Nenecháte se pohltit škodlivými myšlenkami a lépe nastalou situaci zpracujete. Budete se méně trápit a máte šanci se vyhnout hlubšímu problému v podobě depresí, úzkostí a jiné duševní zátěži.

Další špatně zažitou představou je, že sebelaskavost je sobecká. Mnoho lidí se pak kvůli tomuto sobectví staví k celé problematice s obrovskou nedůvěrou nebo neví, jak s ní naložit. Teď si představte, že o sebe pečujete, dokážete uspokojit své emocionální potřeby, jste vyrovnaní a spokojení… jak se asi v této fázi budete chovat k druhým? No určitě lépe, než jste-li frustrovaní a nešťastní. Sebelaskavost prospívá nejenom vám, ale i vašemu okolí, protože se na ně daleko lépe soustředíte. Stanete se velkorysejšími, odvážnějšími, láskyplnějšími. Takže žádní sobci. 

Ani slaboši. Slabost, třetí z řady sebelaskavých mýtů. Ale z jakého důvodu? Už i výzkumy potvrzují, že sebelaskavý přístup nás dokáže zocelit při zvládání těžkých okamžiků, dodává nám pořádnou dávku odolnosti a schopnosti „přežít“. Vlastně ne přežít, prosperovat. Schopnost vyjít z krize daleko silnější. Nepotlačujete své pocity a bolesti, neschováváte se před světem, čelíte autentickému já se všemi jeho pozitivními i negativními vlastnostmi. Co je na tom slabošského?

V neposlední řadě také zapomeňte na narcismus. Dva odlišné světy. Narcista pozitivně hodnotí vlastní hodnotu, sebelaskavý člověk žádné podobné soudy nebo hodnocení nedělá. Narcista se potřebuje cítit lépe než druzí, sebelaskavý člověk umí přijmout svou nedokonalost. Narcista chce slyšet jen pochvalu, sebelaskavý člověk snese pravdu a nevyhýbá se jí. Sebelaskavost vás zkrátka učí fungovat v neustále se měnícím prostředí, s laskavostí a vřelostí se přijmout obzvláště ve chvíli, když se zrovna nedaří. Jinými slovy, na rozdíl od narcismu vás podrží v časech dobrých i zlých. 

Sebelaskavé kartičky

Sebelaskavý jedinec se z vás nestane přes noc, ale uvědomit si mylné asociace s ní spojené je dobrým krokem. Za jednu z největších odbornic na sebelaskavost se považuje americká doktorka Kristin Neff, která jako první před asi dvaceti lety tuto oblast zkoumala a definovala. 

Pokud byste chtěli sebelaskavost potrénovat a více ji začlenit do svého každodenního života, koukněte na stránky českého Institutu rozvíjení (sebe)laskavosti Laskio. Jeho snahou je šířit sebelaskavou osvětu na základě vědecky podložených způsobů zdravého a podpůrného vztahu k sobě. Kromě kurzů, pobytů a konzultací vytvořil i speciální kartičky, které vám principy sebelaskavosti předkládají stručnou a srozumitelnou formou. 

Proč to ale píšeme? Jedny takové najdete i u nás v ootoolně. Když si tedy během pobytu budete chtít dopřát malou sebelaskavou chvilku, už víte, po čem sáhnout. 

Sdílejte:
Facebook
Twitter
Pinterest
Email

Další články

How to use passive rest for perfect relaxation of body and mind

„I don’t have time for this.“ „I have to finish this.“ „Relaxation is a waste of time.“ „There’s no time to waste.“ Can you hear yourself? Modern times leave us in no doubt – life is a constant merry-go-round of obligations, deadlines, and rapid change, and unfortunately, most of us can find a reason to stay in that hectic spiral today. And tomorrow. And the day after tomorrow. In the whirlwind of work, we often forget that in addition to active engagement, passive rest is also crucial for our bodies and minds. Why not deny ourselves that? What benefits does it have and how can we incorporate it into our daily routine?

Přečíst článek

Jak využít pasivní odpočinek k dokonalé relaxaci těla i mysli

„Na to nemám čas.“ „Tohle musím ještě dodělat.“ „Relax je ztráta času.“ „Není čas ztrácet čas.“ Slyšíte se? Moderní doba nás nenechává na pochybách – život je neustálým kolotočem povinností, termínů a rychlých změn, a bohužel většina z nás si umí najít důvod, proč v té hektické spirále ještě dneska vydržet. A zítra taky. A pozítří stoprocentně. Ve víru pracovního nasazení často zapomínáme, že kromě aktivního zapojení je pro naše tělo i mysl klíčový také pasivní odpočinek. Proč si ho neodpírat? Jako benefity má a jak ho začlenit do své každodenní rutiny? 

Přečíst článek