Ach ty naše vnitřní monology

Hned v úvodu – je v pořádku mluvit sám/sama se sebou. Self-talkujeme téměř všichni, tedy vedeme během dne různorodé monology o našich životech. Vnitřní hlas v sobě kombinuje vědomé myšlenky, nevědomá přesvědčení i předsudky a tahle směs dává našemu mozku „interpretaci“ každodenních situací a zkušeností. Prvním problémem je, že lidská povaha se spíš nachyluje k negativní samomluvě. Druhou potíží pak to, že tato negativní samomluva obvykle vůbec neodráží realitu. 

Fantazie postavená na strachu

Jinými slovy, opravdu nejste nejhorší břídil na světě, dokážete se naučit na test nebo překonat náročný den v práci. Na kolena vás jen sráží váš vnitřní hlas, který se vás mylně snaží přesvědčit, že se nedokážete zlepšit, a tlačí vás do zoufalé nečinnosti. Podepisuje se na vašem sebevědomí, studu nebo osobním růstu.

Mohlo by se zdát, že jsou to jen bezvýznamné řeči, ale! Sebeobviňování a prožívání negativních událostí může podle jedné rozsáhlé studie zvýšit riziko rozvoje duševních problémů. Jiný výzkum zase třeba poukazuje na prohloubení pocitů deprese. Proto je potřeba negativní self-talk korigovat. Necháte-li se pohltit negativní myslí, spadnete do kolotoče bezmoci, stresu, demotivace. Omezíte svoje myšlení. Čím více si budete říkat, že něco nezvládnete, tím snadněji a rychleji tomu uvěříte. Vnitřní kritik ovlivňuje chování i rozhodování, může vám vzít řadu skvělých příležitostí a možná i lidí. Nebo si myslíte, že vaše okolí bude donekonečna bavit váš nedostatek komunikace, její nahořklá příchuť či neustálý pesimismus?

Nemluvte ani neposlouchejte?

Když negativní self-talk tolik škodí a ten pozitivní naopak motivuje, tak já se jednoduše přepnu a budu vůči sobě volit milejší slova. Self-talk samozřejmě můžete využít ke svému prospěchu, ale asi cítíte, že tak jednoduché to nebude. Minimálně se nezměníte hned. 

Nejdříve si musíte sílu self-talku uvědomit. To, že váš vnitřní kritik existuje a dost často nekoresponduje s vašimi schopnostmi. Máte? Skvělé. Připomínejte si to při každé „toxické“ vlně, což je váš druhý a poněkud náročnější úkol. Musíte sledovat své myšlenky a v případě, že se vyrojí nějaký negativní proud, tak zakročte. Máte dvě možnosti. Buď odvedete svou pozornost jinam, k druhým lidem nebo ke světu obecně, popřípadě špatnou domněnku zpochybníte. Začnete ji zkoumat, zda se zakládá na pravdě, a pokud ne, nahradíte ji realistickou verzí. Víme, to už dá práci a zabere čas. Jen tak ale můžete svůj negativní hlas postupně tlumit a posouvat se k reálnému obrazu vlastního já. Zdravě sebevědomého a spokojeného. 

Self-talk to-do list

Všímat si svého kritického hlasu a pak ho vystavit křížovému výslechu ohledně pravdivosti je efektivní cestou, jak nabourat jeho existenci. Jsou tu ale další mini úkoly, které můžete provádět a svého kritika tím konfrontovat. 

• Představte si kamaráda – většinou si věnujete věty, které byste svému dobrému příteli do obličeje nevpálili. Tak si ho představte vždycky, když o sobě začnete mluvit negativně. Jak by daná myšlenka zněla kamarádovi?
• Změňte perspektivu – jak se daný problém bude tvářit za pět let? V delším horizontu? Budete se pořád vnímat stejně, nebo vám slova najednou klesnou na intenzitě? Jiná perspektiva může minimalizovat negativitu, obavy a naléhavost ošklivého self-talku.
• Povězte to nahlas – leckdy to pomůže, protože na vlastní uši uslyšíte, jak absurdně a nereálně vaše výpověď zní. 
• Pojmenujte si svého kritika – také způsob, jak se při negativní samomluvě zasmát, když ho hloupě pojmenujete. V danou chvíli si uvědomíte, že kritické myšlenky nestojí na pravdě a je potřeba si od nich dát odstup.
• Dejte tomu neutralitu – ztlumte sílu negativity tím, že každou svou myšlenku nahradíte nějakou neutrální variantou. Místo „nevydržím to“ třeba „je to náročné“.
• Nahraďte to dobrým – všimněte si negativní myšlenky a nahraďte ji dobrou. Opakujte tak často, jak můžete, a budujte si pozitivnější způsob myšlení o sobě i svém okolí. 

Nikdy nezapomeňte, že pravdu máte vy, ne váš zlý kritik.