Když dáte ticho nahlas…

Jsme pod neustálým proudem slov. Doma, v práci, na schůzkách, v obchodě i při cestě v tramvaji. Do toho nás obklopuje zvuk ulice, troubení řidičů, hudba ze sluchátek v našich uších, Netflix nebo večírek z vedlejšího bytu. Žijeme permanentně uprostřed určité zvukové kulisy, která může prohlubovat náš fyzický i duševní nepořádek. Doslova se topíme v hluku. Ani si to nemusíme uvědomovat.

Už v polovině 20. století se prokázala souvislost mezi vysokým krevním tlakem a chronickými zdroji hluku typu dálnice a letiště. Později se další výzkumy přidaly se zvýšenou mírou ztráty spánku, srdečních nemocí a hučení v uších. Mimochodem v 60. letech 20. století se díky tomu zrodil pojem „hlukové znečištění“. V roce 2011 Světová zdravotnická organizace dokonce přišla s vyčíslením zvukové zátěže – 340 milionů obyvatel západní Evropy údajně kvůli hluku přijde ročně o milion let zdravého života. Takže kde máte nejbližší klidný les?

Slyšíte, i když spíte

Povězte, jaká je vaše oblíbená písnička, kterou znáte dokonale nazpaměť? Máte? Teď si představte, že ji začnou hrát v rádiu, máte samozřejmě radost a zpíváte si. Jenže vjedete do tunelu nebo se rádio úplně vypne. Co se stane? Vaše písnička v hlavě hraje dál, sluchová kůra mozku zůstává aktivní, jako by daná hudba skutečně pokračovala. Pravda je taková, že to, co slyšíte, vlastně někdy negeneruje vnější svět. Mozek je obrazotvorný a dynamický, vyvolává vzpomínky, rozehrává uvnitř nás známé symfonie. Takže ani v tichu ve skutečnosti nemusíte být potichu.

Nejde tedy jen o zvuky, které každodenně vnímáte. Lidské ucho zvuky vstřebává neustále, třeba i během spánku. Mozek přijímá elektrické signály zvuku, na které v amygdale (shluku neuronů umístěných ve spánkových lalocích mozku) automaticky reaguje stresová reakce. Okamžitě se uvolňuje kortizol, tepová frekvence i krevní tlak nabírají na obrátkách. Ted si k tomuto nočnímu hukotu připočtěte i zvuky přes den, vynásobte dlouhým obdobím a série zdravotních komplikací je na světě. Lidé dlouhodobě žijící v hlučném prostředí tak mohou prožívat opravdové trable. Vysoký krevní tlak, nabouraný spánkový režim, hučení v uších, možná i nárůst hladiny stresu, úzkosti, únava apod.

Jen vy a váš dech

Hudba je skvělá, zábava ve společnosti určitě nezbytná, hlučná show každodenního života zase dává pocit, že se něco děje. Jen je potřeba všechno kompenzovat i silou ticha a dechu, které se vzájemně podporují. A na vás se podepíšou větší vyrovnaností.

Je to jako trénink a výživa. Tady se „jen“ v klidu usadíte a budete procvičovat všímavé dýchání. Možná to bude díky vašim chaotickým myšlenkám podobně nepříjemné a náročné jako cvičení v posilovně, ale výsledek se dostaví. Stačí několik minut denně a vaše hlava i tělo se brzy dostanou do kondice.

Výhody tichého posezení

Vědecký výzkum si ticha začal všímat v roli kontrolního a výchozího bodu, se kterým porovnávali účinky hudby nebo hluku. Například vědkyně Imke Kirste z Duke University, která se zabývá regenerativní biologií, zjistila, že dvě hodiny ticha denně dokázaly podnítit vývoj buněk v hipokampu, tedy mozkové oblasti související s pamětí. „Viděli jsme, že ticho skutečně pomáhá nově vzniklým buňkám diferencovat se v neurony a začlenit se do systému,“ uvedla Kirste k výsledkům. Přitom se zprvu vůbec nesnažila ticho studovat. Jejími testovanými objekty byly sluchové podněty jako hudba či bílý šum, které sice dosáhly krátkodobých neurologických účinků, ale ani jeden z nich neměl trvalý dopad.

Kromě stimulu mozku se tichu připisuje také nálepka antistresoru. Úroveň stresu redukuje tím, že snižuje hladinu kortizolu a adrenalinu v krvi. Jedna studie z roku 2006 prokázala, že napětí v těle dokáží uvolnit pouhé dvě minuty ticha, a jsou prý účinnějším nástrojem než poslech relaxační hudby. Dopady se daly vyčíst přímo z krevního oběhu prostřednictvím změn krevního tlaku, oxidu uhličitého a krevního oběhu v mozku.

Zmiňme i psychologické a emocionální přínosy. Ticho může pomoci najít kreativnější pohled na řešení problémů, protože myšlenky zavede do úplně nových dimenzí, kam se běžně v hlučném prostředí neodvážíme vstoupit. Podporuje sebeuvědomění a lepší vnímání okolí. Umožňuje sebereflexi. Bez podnětů a rozptýlení se mozek nemusí koncentrovat, může přejít do určitého výchozího módu. Ale nevypne, zůstává aktivní, shromažďuje a třídí informace. Pracuje ovšem jinak než v hluku. V hlučném prostředí musí mozek zpracovávat zvuk a poslouchat, co se odehrává kolem nás. V tichu naslouchá tomu, co se děje uvnitř nás.

Tak dáte ticho nahlas?